F1N – Josefovské létání v Děčíně 29.3.2025 – Letecko-modelářský klub Kamenné Žehrovice

Budu se opakovat asi po sté. Tak to jsem trochu přehnal. Ale již jsem to psal v souvislosti s Děčínem, důležité je, když tam jedete si zvolit cíl. Ten cíl je pokaždé stejný – dostat se přes stovku. Někdy je to jednoduché a někdy zase o něco horší.

Letos tedy jsme do Děčína vyjeli čtyři. Pavel Bačina a Štěpán, to byl vůz A, a ve druhém voze, tedy ve voze B, jsem jel já a Jirka junior. Trošku parafrázuji Cimrmany. Ale tak nějak to bylo.

Všichni jsme se chtěli dostat přes stovku, ale jen dvěma z nás se to povedlo. Ale začnu popořadě. Nejprve jsme dorazili my s Jirkou. Celkem jsem pospíchal, protože jsem měl tři nová letadla a chtěl jsem alespoň jedno zalétat. Proč píši alespoň. Protože vím, že tyhle stroje jen tak nelétají a já už nad nimi pomalu lámu hůl. Nemám to správné zaklínadlo, abych je přemluvil. Zatímco do Wrony Mariusz vložil nějaký „magic“, který zajistí, že to letí pokaždé i když to slepíte po bujarém večírku, tak ty „jiné“ stroje tohle neumí. No dopadlo tak, jak jsem se obával. Stačil jsem všechny tři rozbít. Takže nastoupilo staré osvědčené Pečené véčko.

Jirka si zalétal dva stroje a já preventivně ještě nastavil na halu další dvě Wrony. Pro případ, že už nebude s čím létat. Kluci Bačinovi také nastavili své stroje. Měli jich celkem zásobu.

Postupně se do haly trousili další závodníci. Z Karlových Varů, dorazili manželé Dlouhých a přivezli Karla Klingoru.

Pak se objevili Tůmovi a s nimi Honza Čerepjuk. Bylo mi jasné, kdo bude v předu pelotonu.

Úplně mimo soutěž se zjevil Michal Michna. Ano, ten Michal, co házel své stroje až s robotickou přesností a dosahoval skvělých a bezkonkurenčních časů kdekoliv. Ale tyhle časy jsou pryč. Je dobře, že se na nás přijel podívat.

Trtíkovi přijeli všichni tři.

Jirka měl tedy konkurenci a konkurence se pomalu zlepšuje a Jirka tak trochu stagnuje. To se nakonec projevilo na nalétaných časech a pořadí.

Co mě překvapilo, chyběl Vilémov. Štěpán konkurenci nakonec měl, Vilémovské borce zastoupili Varnsdorfští mládežníci. Ještě nesmím zapomenout na Zdeňka Cinerta, který má F1N jako doplňkový sport. Chystal se především na kategorie A6 a P3, kde je vždy na bedně. Dorazil i Pepa Kubeš, který rozložil svůj stánek s modelářskými potřebami. A to mě napadá, že jsem u něj neobjednal doutnák. Tak mu musím zavolat.

Soutěž se rozjela a hned od začátku bylo vidět, že Jirka Tůma mladší povede asi až do konce soutěže.

Jeho otec se rozjížděl postupně a pomalu. Honza Čerepjuk se divil, proč zvolil pro hody oštěpařskou metodu. Ale postupně se vylepšoval. Přes stovku se dostali po prvním kole jen dva lidé. Já byl třetí a měl jsem 99.8. Jirka junior měl lety průměrné. Kluci Bačinovi se snažili, Pavel měl celkem pěkné hody. Jeden z nich byl dokonce 35,7.

Ve druhém kole to byla pro Jirku juniora katastrofa. Hodil jen 4s, 2s, 9,8s. Já jsem hodil dvakrát a můj model se rozpadl. Takže jsme opravoval a ve třetím kole jsme měl házet čtyřikrát. Pavel Bačina ve druhé sérii bohužel nepokračoval ve slušných hodech. Štěpán rozlomil svou Wronu při jednom z pokusů. Takže měl hody do třetí série. Honza Čerepjuk také rozdělil házedla na dva kusy. Jirka Tůma starší házel opět klasikou, ale jeho lety se pomalu zlepšovaly. Tomáš Beneš z Varnsdorfu potvrzoval svými lety přes čtyřicet vteřin, že má správně naladěný model.

O přestávku jsme provedl opravu svého stroje. Jenže, po zalétání jsme se vracel k našemu depu. Můj model zasáhlo špatně hozené házedlo jednoho ze žáků a bylo po ocase. Takže jsme vytáhl Wronu začal trénovat hody. Pomalu jsme se loučil s tím, že bych udělal nějaký dobrý výsledek.

Ve třetím kole již bylo jasné, kdo se usadil na předních příčkách. Oba Jirkové Tůmové, Honza Čerepjuk a Tomáš Beneš. Já jsem třikrát hodil s Wronou bídné časy. Tak jsem se hodně naštval a do posledního hodu jsem dal celé své já. Byl z toho čas 38,5. Tím jsme nalétal 111,1 s. a byl jsem na pátém místě. Můj nejdelší hod zachytil na video Michal Hládek, který se na nás přijel podívat.