Tento díl bude o nejznámějším, možná dokonce nejpoptávanějším, a asi i nejpopulárnějším modelu, který kdy Radoslav Čížek navrhl. Když srovnáte legendy Admirál 2 a Admirál 3, pak zjistíte, že nejrozšířenějším modelem té doby z Radoušova pera, pardon prkna, byl právě Admirál 2, ale ostatní superlativy můžeme přidělit právě Admirálu 3. Bohužel, plán 1:1 nikdy nevyšel tiskem, kromě trojpohledu a krátkého článku v Modeláři číslo 4 v roce 1982. Ale pojďme se podívat na to, co jsem zachytil a zpracoval.
Napůl cesty mezi dvojkou a trojkou
Jak jsem již zmínil v předchozím dílu, Admirál 3 vznikl tím, že Radoslav dokreslil nový trup pro dvoukanálové řízení. Byl delší, měl plovoucí výškovku. Vycházel ze zkušeností z předchozích modelů. Především z Graupnerova Cirruse, kterého provozoval na začátku sedmdesátých let. Zde byla konstrukce a tvar VOP velmi podobná. Níže je Radoslavův Cirrus na Rané.
Křídla Radoslav přejal z předchozího modelu, tedy z Admirála 2. Tak vznikl v roce 1975 Admirál 3. Model na nákresu jsem nazval 3/V1, protože byl první verzí Admirála 3. Je to již plnokrevný Admirál 3.
V časopise Modelář číslo 6 z roku 1976 byl tento model uveden poprvé. Ale mnozí jej již znali přímo z letiště.
Ale pojďme se podívat na fotografie z našeho archivu. Jak jsem již psal minule, křídla z Admirála 2 Radoslav převzal. Neměnil potah a létal s nimi, dokud modelspan nezpuchřel. Pak model potáhl znovu. Mimo to model zažil několik „úrazů“, takže konstrukce dostávala další výztuhy při opravách.
Níže uvedená fotografie je mírně poškozená, byla kdysi na výstavě a někdo do ní píchal špendlíky. Pravděpodobně nějaké dítě.
Radoslav Čížek váže křídla pod dohledem Franty Vosyky na letišti na Kladně.
Fotek je samozřejmě několik, takže vybíráme další, zde například při předvádění modelu dětem na škole v Kladně. Vláďa Horák tam nějaký čas vedl kroužek. Na modelu jsou pravděpodobně nasazena křídla z modelu Zdeňka Hesslera. Je zde vidět i původní zbarvení trupu.
Občas se „zadařilo“ a bylo potřeba opravu udělat přímo v terénu.
Po několika haváriích model dostal nový potah a s ním i nový design. Protože byl opravován i trup, také trup dostal nové barvy. To bylo již v osmdesátých létech.
V tomto designu je model dodnes, ale byly na něm uskutečněny další opravy. Poslední havárie model zcela vyřadila z provozu. Momentálně se nachází u mne ve sklepě. Díky němu jsem mohl provést měření a zakreslení křídel.
Trup nakreslil Radoslav v roce 1975. Kopie plánu se dochovala, a tak jí mohu nyní prezentovat.
Plán je datován do února 1975.
Křídla jsem dokreslil. Hloubka je 220 mm a rozpětí 2380 mm. Sken je trochu nakřivo, papír se mírně vyosil ve stroji.
Je tedy možné celý model postavit tak, jak originálně vypadal.
Plán trupu ke stažení
Plán křídla
Nevíme, kolik jich bylo
Samozřejmě, Admirál 3 stavěli i další členové klubu. Jenom nevím, kdo všechno to byl. Admirála provozoval například Vláďa Kostečka. Na snímku jeho model vypouští František Dvořák. Je to na soutěži v Kladně na Velké Dobré. Asi šlo o závody kategorie F3B, protože se startuje pomocí Babetty.
Samozřejmě jeden z prvních, kdo model postavil, byl Vláďa Horák. Bohužel neexistují žádné archivní fotografie. Zde je jeho první Admirál 3 z roku 1975. Současně můžete porovnat všechny tři trupy Admirálů (pořadí shora je Admirál2, Admirál 71, Admirál3). Křídlo Vláďova modelu je trochu zkreslené optikou. Křídlo má hloubku 210 mm, ucho má o jedno žebro více než klasický Admirál 3 a střed také.
Dalším, kdo měl trojku Admirála, byl Venca Janouš. Zde na hromadném snímku druhý zprava. Snímek vznikl někdy po roce 1984. Vláďa Horák, který stojí uprostřed skupiny má model, kterému se budu věnovat později.
Admirál ze 76. roku
V roce 1976 nakreslil Radoslav Čížek nová křídla. Hloubka křídla byla 225 nebo 226 mm. Vždy záleží, kterou kopii plánu měříte. Tato křídla měla rozpětí 2520 mm. Kořen středu měl pozměněnou konstrukci. Byly zde diagonální výztuhy. Ty Radoslav použil původně na jiném modelu, totiž na 2,63 metru velkém modelu jménem Terej, z počátku let sedmdesátých .
Byl to tedy určitý konstruktérský návrat k podobnému křídlu. Jenom rozpětí bylo o něco menší. Možná je to škoda.
Trup nebyl k tomuto modelu nakreslen, takže jsem si vytvořil vlastní verzi, jak by takový model od Radoslava mohl vypadat. Je to pouhé cvičení. Plán Radoslav nazval Admirál 77.
První seznámení s touto verzí byla ve formě informace od Vládi Perglera. Ten mi také poskytl kopie plánu křídel, které mu Radoslav věnoval. Pak jsem ješte dohledal v archivu plánů jednu další kopii.
A ještě ucho.
Plám ke stažení zde:
Na jedné z kopií je datace plánu
Je zde uvedeno datum 13.7.76
Vláďa Pergler si na základě informací od Radoslava Čížka nakreslil vlastní trup a výškovku. Tento model provozoval na soutěžích Retro modelů našeho klubu a v minulosti v kategorii RC-V2. Pokud celý plán získáte, můžete jej považovat za autentický.
Raritní Admirál M
Radoslav provozoval na svém modelu více křídel. Kromě křídel o hloubce 220 mm, provozoval na trupu křídla i menší hloubky. To byla například křídla Zdeňka Hesslera z jeho Admirála 2 o standardní hloubce 210 mm. Poslední křídla, která na svém trupu zkoušel, byla křídla z modelu Mosquito, tedy z populární Graupnerácké stavebnice. Na snímku je Radoslav Čížek s jedním ze svých modelů.
Ale to nebyl jediný model, který měl. Později jedno ze svých Mosquit přestavěl na pohon s detonačním motorem OS PET 1,6 cm3.
A právě tato křídla z výše uvedeného modelu pak použil na svého Admirála. Zde jsou fotografie, které dokladují že model existoval, a také s ním létal.
Upřímně, vypadá to hodně dobře.
Model byl bezejmenný, ale já jej nazval Admirál M. Ten rozměrově vypadal takto: rozpětí křídel 2500 mm, hloubka křídla 200 mm u kořene. Zrod modelu jsem umístil do roku 1978, ale mohlo to být i o něco později.
V Radoušově trupu byly tři díry na kolíčky, takže trup byl vlastně univerzální. Model v této kombinaci jsem nikdy osobně letět neviděl. Ale ta křídla existují, a mám je zapůjčená doma. Tady na fotce je vidět, jakou měla barevnou úpravu.
Plán Mosquita je možné stáhnout zde. Určitě by to bylo velmi zajímavé vidět, jak model létal.
Ten poslední
Pojďme se podívat v podstatě na poslední známou úpravu či, chcete-li, verzi modelu Admirál 3. Model s názvem Admirál 3 byl publikován v časopise Modelář číslo 4 v roce 1982. V té době již byl model svými výkony za vrcholem, nastupovala nová generace designů inspirovaná hodně modely Lee Renauda. (Osobně jsem začal stavět model Aquila, který měl jinou, tehdy pokrokovější konstrukci křídla.) Radoslav vypublikoval článek s trojpohledem.
K němu byla publikovaná fotografie Honzy Stříteského s jeho legendárním červeným Admirálem s bílými pruhy a nápisem. Honza mi poslkytl další fotografii, kterou mu Radoslav Čížek věnoval.
Uvádím ještě tento model v současné podobě, jak jsem jej zachytil na výstavě v roce 2021.
Zájemci o publikovaný model byli nuceni publikovaný trojpohled překreslit dle rozměrů do měřítka 1:1. Pravděpodobně byli modeláři, kteří to udělali. Já se s daným nákresem nespokojil. Hledal jsem nějaké originální podklady. Důvodem tohoto intenzivního hledání byla skutečnost, že rozměrově se tento Admirál odlišuje, především trupem. Na celé konstrukci je vidět snaha udělat Admirála ještě pevnějšího, a také asi vylepšit kluz prostřednictvím změny profilu. Pak také délka trupu, která se prodloužila. Radoslav prodloužení trupu dosáhl tím, že posunul křídla více dopředu. Pak také upravil i nos.
Nakonec se mi podařilo dohledat následující fragmenty. Nalezl jsem střed křídla, který odpovídal rozměrově výše vyzobrazenému trojpohledu. Hloubka křídla je opravdu 215 mm a délka 720 mm. K němu jsem dokreslil ucho, aby odpovídalo tomu, co je v plánu. Pak se mi podařilo nalézt nakreslený „čumák“, který odpovídal hloubce křídla 215 mm. Tento jsem dosadil do původního plánu trupu z roku 1975. Vyšel mi Admirál, který udivuje jednak délkou trupu ale i třeba zajímavým rozměrem mezi odtokovkou a výškovým kormidlem. Podívejte se, jak to celé dopadlo.
Když tento trojpohled srovnáte s publikovaným, zjistíte, že právě trup je mnohem delší. Nos modelu je o trochu kratší, ale to nevadí. Prostě takto to vyšlo. Plán si můžete prohlédnout níže. Nejprve střed.
Zajímavá je odtoková hrana, která nemá hloubku 22 mm jako ostatní Admirálové, ale 25mm. Současně nosníky jsou silnější.
Na uchu je to stejné.
Prostě takové „betonové“ křídlo. A ještě se pojďme podívat na trup. Zde je náčrtek nosu modelu od Radoslava Čížka.
Plánek je datován a signován 3.1.1981.
A ještě můj celkový plánek trupu, tak jak jsem narouboval „nový“ nos na původní plán.
Plány je možné stáhnout zde:
Tím jsme asi zrekonstruoval s drobnými odchylkami publikovaný model. Věřím, že se přibližuje tomu, jak jej Radoslav zamýšlel nakreslit. A je docela možné, že to i udělal, ale dokumentace se ztratila.
Ještě se vrátím k jednomu modelu. Tento model je Vládi Horáka a vznikl v roce 1984. Je to vyztužený Admirál, který je postaven v podobném stylu jako je tento zde uváděný. Hloubka křídla je pouze 200 mm. Model jsem nafotil.
O dalších Admirálech v našem klubu již nevím. Možná je tento poslední, který byl postaven.
Upřímně, jsem velmi rád, že jsem vám mohl předložit podklady a dokumentaci k modelu Admirál 3. Na začátku bylo pouhé nadšení. Pak následovala úmorná práce, a nakonec se dostavil i výsledek. Ten jsem vám dnes ukázal. Doufám, že se tento model vrátí zpět na naše modelářské nebe a že bude dělat radost všem modelářům, kteří jej postaví.
Ale sága modelu Admirál ještě nekončí!
Po dohodě s rodinou Radoslava Čížka jsou uvedené plány volně k použití. Neslouží ke komerčním účelům. To samé platí o náčrtcích a pláncích autora článku.
Jiří Hloušek
Zdroj: archív LMK Kamenné Žehrovice