Děčín, hmm, Děčín, hala zaslíbená. Je to momentálně nejvyšší dostupná hala, a tak se sem jezdí pro velké časy. Upřímně, mě se to letos nevede, a tak moje časy nejsou nijak skvělé. Což jsem potvrdil i v tomto závodě. Počet rozbitých, a nebo nakřáplých letadel je již tradicí. Ale nechme smutnění a pojďme se podívat, jak to celé vypadalo.
Ráno jsme z Kladna vyráželi za sněžení, které ustalo za Slaným a pak již bylo sucho až do Děčína. Byli jsem tam přesně v 8, kdy se hala otevřela. Vítek Prívara a jeho kolegové a kolegyně jsou vybavení technikou, výpočtovým excelem, který pomocí projektoru promítá na plátno. Tím pádem máte veškeré informace jako na dlani.
Dali jsme si intenzivní trénink abychom zjistili, jak nám to jde či nejde. Pak se soutěž zahájila.
Exceloval Jirka Tůma a tentokrát i Honza Čerepjuk, který překonal i Jirku Mihulku, který byl loni neporazitelný. Všichni jsme mu koukali na záda. Ale nevstoupíš dvakrát do stejné vody v Labi a tak tentokrát to bylo jinak. Překvapil Karel Klingora, snad nejdéle sloužící náčelník klubu. Ten nás pobil jedním velmi podařeným hodem přes 39 vteřin. Jeho 4. místo je zasloužené, a tak mu gratulujeme.
Jirka házel svůj standard, házel klasickým stylem a celkově skončil na pátém místě. Starší žáky s přehledem vyhrál. Moje maličkost, který byl tentokrát docela vzteklý jako čertík v krabičce, protože na co jsem sáhl to rozbil, jsem nakonec skončil za Jirkou na 6. místě. Důležité bylo se dostat přes stovku a to se podařilo.
Celkové výsledky jsou zde včetně gumiček:
A ještě několik dalších fotek
Zde je naše depo, ty kompozity jsou všechny nakřáplé i když vypadají jako celé.
S kolegy z Vilémova a Dubí jsme si vyměnili zkušenosti, a tak nakonec z tohoto závodu bylo tzv. „družební setkání“.
Díky Vítku za pěkný závod!
Jirka Hloušek