Pepu zná snad každý. Když si něco vezme do hlavy, intenzivně na tom pracuje. Pokud se rozhodne, že bude propagovat nějakou modelářskou kategorii, nejen že je schopný excelentně postavit takový model, dobře jej zalétat, ale také velmi úspěšně v ní soutěžit. A navíc, jako pavouk, který nastraží své sítě, začne do nich chytat nic netušící modeláře. Svým nepřekonatelným způsobem pak chycené modeláře přesvědčí, že je to pro ně ta správná kategorie. Já to můžu potvrdit, ostatně jako žáček jsem u Pepy začínal. Pak jsem přestoupil do Žehrovic, ale to je na jiné povídání.
Zastavil jsem se u Pepy nedávno. Potřeboval jsem s ním probrat věci kolem Korespondenční soutěže, kterou Pepík koordinuje v rámci klubu SAM95. Současně jsem s ním probíral poptávku gumy pro létání historiků. Při kafi přišla řeč na to, co dělat dál, co stavíme a budeme stavět a co létáme a co budeme létat.
Při tom posledním tématu se Pepa pochlubil svými stavebnicemi. Spousta lidí již ví, že Pepík „podědil“ výrobu stavebnic po Jirkovi Kalinovi. Byli dlouholetí přátelé, které spojovala láska ke gumičkám a to jak těm venkovním, tak těm halovým.
Pepík se rozhodl „převzít živnost“, a tak se pustil do výroby stavebnic. Jde o jednoduché modely, většinou poháněné svazkem gumy. Přesto se mezi těmito stavebnicemi vyskytnou i ty, co nemají na čumáku vrtulku. Pepík kdysi dávno navrhl pro syna Honzu házedlo. Tvarem mi připomíná Sýkoru od Vládi Horáka. Má podobné rozpětí a zakulacené konce uší. Honza Kubeš s ním jako žák úspěšně létal. Mimochodem, Honza se k házedlům vrátil a loni odlétal celou sezónu za klub LMK Louny. Ale zpět k HK 3, tak se model jmenuje.
Samotná stavebnice mě zaujala, kromě podobnosti s naší klasikou, tím, že je provedena z velmi kvalitního materiálu. Šikovný modelář házedlo postaví „co by dup“ a příliš se neodchýlí od předpokládané váhy kolem 11 gramů. Začínající modelář se díky takové balse nedostane výše než na 15 gramů. Což je skvělé. Velkou výhodou je již předbroušená odtokovka a vyřezaná žebra, která jsou již předem namočena v lepidle, tedy jejich konce, v kanagonu. To znamená, že se nemusí již dvakrát potírat lepidlem, ale stačí jen jednou a hned lepit. Celou stavebnici doplňuje potahový papír a podrobný návod. Pepík tvrdí, že bez návodu a fotky není stavebnice.
Kdo miluje retro, může zavzpomínat na doby minulé při lepení modelu Aerosport. Asi si všichni pamatujete, že IGRA vyráběla stavebnici polomakety malého letadla Aerosport. Já jsem model lepil na soustředění mládeže ve Vrchlabí, myslím v roce 1981. V té letecké škole. Tenkrát tábor vedl známý pražský modelář Antonín Koťátko a pod jeho dohledem jsme lepili právě Aerosporta. Další z naší party byl Robert Kříž ze Stochova a Jirka Fuksa ze Slaného. Možná ta jména ještě pamatujete.
Aerosport ze stavebnice Pepíka Kubeše má drobné změny v konstrukci a, oproti originálu, nemá průhlednou kabinu. Ta je nahrazena modrým potahovacím papírem. Ono to není vůbec na škodu, protože odpadne pracné lepení fólie. Pokud je člověk nezkušený, lehce to celé zapatlá a pak ho to zbytečně rozčiluje pokaždé, když se podívá z blízka.
Obě Pepovy novinky jsem si prohlédl a myslím si, že házedlo je vhodné do kroužku jako první stroj pro nové adepty. Aerosport pak pro další lepení v kroužku.
Posledním retro počinem je stavebnice Chico, což je španělsky chlapec. Model potěší především gumičkáře, protože jak jsem již zmínil, převážná produkce stavebnic má na čumáku vrtuli. Kdo nechce stavět polomaketu Aerosporta ale pěkný a výkonný gumáček, pak je Chico pro ně ideální.
Informativně ještě přikládám seznam Pepíkových stavebnic.
Věřte, že kvalita materiálu je skvělá. Můžete si tak postavit drobnost pro radost a nebo pro srandu třeba těm králíkům…
Jirka Hloušek
Foto: Jirka Hloušek a Josef Kubeš