Byly to Neuvěřitelné a Fantastické závody a QATAR nám navždy zůstane zapsán v srdci.
A to doslova…. Nikdy nebudeme litovat pozvání od Abdulla Al-Thaniho a Katarského národního teamu a jeli jsme si to tam hlavně užít. Doslova jsme byli hýčkání organizátory a veškerá přání nám plnil jeden z nich, jménem Amír.
QRCSC je resort, který sice nebyl ještě plně dostaven, ale je to doslova RÁJ pro všechny RC modeláře!
Každý den jsme byli něčím výjimečným „překvapeni“ a pokaždé to bylo jako z pohádky Tisíce a jedné noci.
Dva dny jsme si užívali objevováním DAUHÁ, kde nám pořadatel přistavil vyhlídkový autobus a člověk opravdu žasnul co může vyrůst v poušti. Mrakodrapy, Metro, Zimní stadion, Benátský kanál s gondolou v shopping centru, kde nad vámi nechybí ani namalované nebe a během nakupování můžete ještě stihnout hokej a ládovat se při tom steakem.
No ale vraťme se k pylonům a samotné soutěži, jak probíhala:
Hned v pondělí jsme si zajeli prohlédnout QRCSC centrum. Tou dobou probíhaly přípravy v plném proudu. Například Jihoafričané a Italové už ladili své závodní stroje, ale nás to nechávalo chladné i v +30C které tou dobou panovaly. Plán zněl jasně: zůstat v klidu za každou cenu a užívat si… užívat si… užívat si… Což jsme splnili, a až ve středu jsme rovnou přistoupili k měřeným tréninkům.
Nejdřív začnou F3Déčky: Roman se Samem se potýkali s nespolehlivostí svých motorů, takže hned od začátku to nevypadalo na sluncem zalité nebe.
A teď k F3E, kde byla účast hned 4 Čechů, Mistr Světa Honzík Sedláček, Jirka Klein, Sam Andrlík a já. Dobře jsme věděli, že stálý boční vítr se pohyboval kolem 7 m/s. a nízká nadmořská výška společně s venkovním „hicem“ nebude žádný med. Připravil jsem na soutěž 2x Avionika E23 (no.09+no.10), které jsme rovnou převáželi i se sestavenými F3D-NONAME2 v naší pronajaté Toyotě Hiace. Ta měla 13.míst k sezení a nikdo z půjčovny neřešil ani to, že nejsme nikdo majitelem skupiny D čili autobusáci.
Hned od počátku tréninku se nikdo nedostával s točícím motorem do cíle. Já jsem k tomu přistoupil tak, že jsem to řešil SUPER CUTEM což provádíte v 9. kole a poslední kolo si zkrátíte tak, že se otočíte kolem 2. a 3.pylonu místo toho, abyste obletěli pomalu všechny pylony. Ale má to svá úskalí, protože musíte zůstat čistý (bez CUTu) a mít tu možnost 1x úmyslně provést ten SUPER CUT. Pak vám k nalétanému času připíší 10% penalizace k výslednému času. (Což je méně, než kdybyste obletěli celé kolo bez motoru.)
Takže mě bylo hned jasné, že lítat VABANK nebude to pravé a použil jsem pomalejší E23 (no.10), kterou mám naladěnou na 63s.motorového času a vida, začal jsem dolétávat a byl jsem spokojen i s časy 62/63s.
Se Samem Andrlíkem, kterému jsem dělal mechanika jsme testovali různé průměry jednolistek od Jirky Kleina, který se taky z počátku trápil vytrvalostí pohonu. Jediný kdo létal strojově přesně byl Honzík Sedláček, který se vždy dostal s časem pod 60 vteřin. Závod byl vypsán na 8 kol a finálový rozlet po kterém se rozdávaly poháry a šeky.
Ve čtvrtek jsem držel 2.místo ze třech startů, a v pátek, kdy byli na programu 4 kola se přehnal po 7. kole o 0,63sekund přede mne Jirka Klein. Sam Andrlík byl o 3.75sekund za mnou a držel 4. místo. Honzík Sedláček létal jako BŮH a nikdo s ním nestačil držet krok. Já jsem jen trochu litoval, že na „kolbišti“ jsem nenastoupil ani proti jednomu z našich. Vždy se mě totiž závodí lépe proti ostříleným pilotům.
A pak přišla sobota kde na programu, už zbýval jediný start osmého kola a dobře jsem věděl, že jak Sam Andrlík tak Jirka Klein mě mohou připravit o postup do finále, kam postupovali jen 3 nejrychlejší.
První jsem šel na řadu já a udělal čas 62.16 vteřin a zůstal čistý bez CUTu. Jirka Klein ale zaletěl pomaleji a jeho čas měl hodnotu 62.94 sekund. Sam Andrlík naletěl 63.50 vteřin. Mě se tak podařilo proklouznout o 0.15 před Jirku Kleina a zajistit si finále které bylo ryze české. Ale nastal problém, protože jaksi-taksi chyběli mechanici (Jirka Klein mechanikuje Honzovi Sedláčkovi a Honza Sedláček Jirkovi Kleinovi). Já svého Sama měl, ale Jirka Klein si musel půjčit Romana Pojera, kterého jsme ještě nikdy neviděl házet F3Ečko a Honzíkovi Sedláčkovi nezbylo nic jiného než si jít vybrat někoho z cizinců. Jeho „vyvoleným“ se stal Joris Crevecoeur z Holandska, který prošel rychlokurzem češtiny (jedna, dva, tři, TOČ!) ale ukázalo se, že slovo tři je nad Jorisovy síly.
Finále F3E již proběhlo před zaplněnou 250ti místnou mobilní tribunou a dalších cca 250 lidí to sledovalo na velkoplošných obrazovkách na rozsáhlé ploše AIR CENTRA. Zapomněl jsem zmínit, že náš závod byl živě „streamován“ na youtube kanálu.
Ale vraťme se k finále:
Já šel mezi pylony první a po sekundovém intervalu šel Honzík Sedláček, a nakonec sekundu po něm odstartoval Jirka Klein. No a jelikož to bylo finále, tak jsem šel do toho na plno, ale s čistou hlavou a s výrazem v obličeji tak, jak jsme to to po celou dobu užíval. Honzíka Sedláčka jsem do 5.kola držel za sebou a Jirka Klein tou dobou byl stále za námi, ale pak přišlo 6.nebo 7.kolo a Honzík Sedláček šel přede mne, protože na rovinkách jsme s mou „vytrvalostní“ no.10 opravdu na něj neměl, ale nevzdával jsem se. 2x jsem si vzal vedení zpět při obletu jedničky, ale zase přišla rovinka a já byl druhý na to šup. A tak to šlo až do cíle. V 10. kole, po obletu 2.pylonu byl Honzík o fous delší a já se před něj opět nacpal u 3.pylonu. Věděl jsem hned, že Honzík bude přede mnou, protože šel sekundu po mě a já doletěl jen o 0.30 vteřiny před ním, ale měl jsem radost, protože udržet Mistra Světa za sebou byla docela „fuška“. Ale jak už to tak bývá, když se dva perou, třetí se směje a to platilo tady v Kataru hned 2x!
Jirka Klein mě nakonec přeletěl o 0.4 sekundy i když celou dobu letěl za námi. Ale stejně si to užíval i když jsem ve finále obsadil 3.místo!
No a proč 2krát? Protože do finále F3D šel Belgičan Bram Lentjies, Holanďan Robbert Van den Bosh a náš pilot Roman Pojer s mechem Samem Andrlíkem. Belgičan s Holanďanem hráli doslova „kočkovanou“ (myšleno nadělil si několik CUTů, čili koček). Do té chvíle bezchybný Bram Lentjies si rázem nakoupil dvě „kočky“ a Robbert Va den Bosh měl v košíku také jednu. Roman se od 5. kola musel spolehnout na svůj motor a poslouchat svého mechanika Sama Andrlíka a hlavně, vyvarovat se chybám. Roman nakonec zůstal čistý a jako starý mazák dobyl VÍTĚZSTVÍ!!! VELKÁ GRATULACE ROMANE!!!!
Jen mě bylo líto Sama Andrlíka, který obsadil jak v F3E tak F3D nepopulární „bramborové“ místo.
Přátelé a modeláři tohle se prostě nedá naplno vystihnou nějakým „rádoby“ článkem, ale musí se to zažít a prožívat na plno.
Poděkování patří samozřejmě všem rodinným příslušníkům, kteří nás v Kataru dokázali vybičovat k výborným výkonům a věřili v nás. A také drželi palce.
Váš Kamil Vydra