Když něco pořádáte, vždy si přejete, aby to vyšlo, aby se to všem líbilo, aby se na to jen tak nezapomnělo. Vkládáte do akce svou invenci. Já jsem do Mistrovství republiky pylonářů mohl vložit svou radu z pořádání velkých akcí, svou kreativitu, co se týká diplomů a loga soutěže, no nakonec i svou pracovní sílu včetně rodinných příslušníků. Nikdy ale nevíte jak to celé dopadne i když to vypadá na začátku naprosto skvěle. Přesto dle účastníků se nakonec MČR povedlo.
Popíši tedy o Mčr ze svého pohledu. Kamil jistě něco napíše ze svého pohledu, především z pohledu závodníka a také trošku z pohledu organizátora.
Měl jsem domluveno s Kamilem, že mu po oba dva dny pomohu. Když jezdíte pomáhat na pylonové soutěže víte, že ti nezkušení budou rozhodčími na pylonech 2 nebo 3. Tam člověk začíná, spokojeně sedí dohlíží na svůj bod, a počítá, kolikrát „váš model“ neobletěl pylon z vnější strany. A to za předpokladu, že víte, který model máte sledovat. Pokud na dráze létají dva modely, jsou „na pylonu“ dva rozhodčí, pokud tři (a to je již peklo) tak tam musí být tři rozhodčí. Každý si sleduje svou dráhu a své letadlo. Těšil jsem se, že něco v klidu natočím bude z toho zase nějaké video. Tak s tímto jsem tam odjížděl.
V pátek tedy Kamil odjel do Milovic a já jsem měl do stejného místa namířeno v sobotu (a také v neděli). Od pátku jsem věděl, že musím v neděli přibrat dva juniory, tedy Jirku juniora a jeho kamaráda Kubu, který byl ochotný, stejně jako na RESkách, nám pomoci. Díky Kubo!
Po příjezdu na letiště jsem objevil utrápeného Kamila. Od jeho příjezdu na letiště nic nebylo tak, jak bylo původně domluvené. Kemp byl mnohem dále než byla pylonářská plocha, letiště nedovolilo jej postavit blíže. Cesta k pylonům byl dlouhá více jak dvě stě metrů, což zdržovalo program dne. Pylony nebyly tam, kde byly na jaře, ale byly posunuty tak, aby umožňovali přistání letadel, takže bezpečnostní zóny byly opravdu bez rezervy. Provoz letadel byl totiž povolen a i když piloti měli NOTAM, tak jsme byli značně omezeni. Poslední věc, kterou Kamil musel vyřešit byl startér. Takže jsem doslat helmu a školení….
Pylonáři, jsou komunitou, která si velmi uvědomuje, jak je jejich létání nebezpečné. Disciplína, je to nejdůležitější a je výš v žebříčku než sportovní zážitek. Opravdu respektují pokyny „na place“. Hned vám to vysvětlím. Ihned v prvním kole jako první nastoupili letci kategorie F3D. Takže pořádná nálož techniky, rychlosti a také hluku. Ve chvíli, kdy jsem je odstartoval se objevil letoun, který se točil na finále. Protože je kolem pylonů veliký hluk, musíte na všechny křičet a pracovat posuňky. Mechanici okamžitě pilotům ukázali, že stroje musí odvést z dráhy. Netrvalo to ani 10 vteřin. Závod byl přerušen a dohadovalo se, co dál. Letadla totiž přistávala nebezpečně blízko, byť v předpisové vzdálenosti bezpečnostní zóny.
Nakonec jsme dospěli k tomu, že okruh stroji trvá 6 minut. Tedy, těsně před přistáním provedeme seznámení modelů a po projetí letadla kolem nás, okamžitě startujeme. 10 kol nám trvá asi 1 minutu, takže máme čas. V tomto taktu jsme létali celé dopoledne.
Odpoledne náš rytmus narušovali cyklisté, kteří křižují letiště a občas nějaká návštěva. Rozhodčí na pylonu 1 byli mé další oči i uši a s přehledem řešili situace kolem startoviště. Během prvního kola jsem se již jako startér zaběhl. Na začátku jsem si musel zvyknout na to, že vysílačka neklíčuje okamžitě, že mě v ní není slyšet, protože potřebuje mikrofon přímo na pusu. Museli jsme se domluvit s časomírou, že pouštím sám pracovní čas, musel jsem obdržet rozpis závodníků v jednotlivých rundách. Při první rundě jsem rozpis k dispozici ještě neměl. V sobotu jsme odlétli 5 kol a dvě opravy. Třetí opravu jsme přesunuli na neděli ráno a čekaly nás ještě dvě normální plus dvě finálová kola. Pánové pylonáři mě pochválili z dobré startování, to byla motivace, abych si to nerozmyslel a přijel zítra opět…
V neděli jsme tedy z Prahy vyrazili ve třech. Slíbil jsem, že přijedeme opět před devátou, což se také stalo. Opět jsem potkal utrápeného Kamila. Tentokrát jsme ale „měli po žížalkách“. Náš plácek obsadila policie ČR a navezla tam svá cvičná auta. To jsou takové vraky Octávií, které mají z různých stran navařené traverzy. Pak tam do sebe cvičně strkají. Letiště muselo vědět, že přijedou, policie zde cvičí po celý rok. Nedalo se nic dělat.
S policisty bylo domluveno, že nás nechají odlétat naší odloženou opravu a my pak sbalíme věci a ukončíme šampionát. Což se také stalo. Bylo to sice na jednu stranu veliké zklamání, ale přesto všechno, Mistr republiky byl vyhlášen, všichni byli spokojení.
Disciplína pylonářů je veliká, klobouk dolů. Děkuji Petrovi Loulovi alias Petmanovi za zapůjčení helmy, príma diskuze a rady.
Myslím si, že Kamil jako organizátor s celou jeho rodinou obstál. Byla to perfektní práce!
Oficiální výsledky budou následovat. Když se pochlapím, bude i video. Věřte, že něco natočit a nafotit přímo na place byl heroický výkon. Alespoň pro mě.
Jirka Hloušek
Foto: Jirka Hloušek
Odkaz na rajskou galerii
https://www.rajce.idnes.cz/jhmodel/album/mistrovstvi-cr-pylonaru-2023-9-9-10-9-2023