Vážení,
prázdniny skončily a my se řítíme do časů školních povinností. Původně jsem chtěl začít úplně jinak, ale začal jsem takto záměrně. Záměrně pro to, že jsem se dozvěděl, že do pondělního kladenského kroužku se zatím nikdo nepřihlásil. Budu zjišťovat co se stalo. Mám-li být upřímný, zklamalo mě to, protože tři kluci slibovali, že budou pokračovat. Říkal jsem si, že když se přihlásí třeba další dva nováčci, bude to pět lidí, což by bylo fajn. Realita je však jiná a tak musíme počkat, až budou známy školní rozvrhy, zda se někdo přihlásí.
Koncem měsíce, tedy poslední víkend v srpnu, jsme udělali soutěž RES. Tady musím vzpomenout, že veškeré přípravné práce obstaral Pavel Bačina a jeho rodina. Na takovou soutěž je již potřeba vybavení, které klub nemá a asi po delší dobu mít nebude. Abych byl konkrétní, s čím se Pavel potýkal. Je to především vhodná modelářská plocha, klub je trpěn na letišti kladenského aeroklubu u Velké Dobré, ale tam takovéto závody dělat nejdou. Technika jako jsou startovací hodiny, elektrocentrála, počítač a tiskárna je nezbytná pro takový typ závodů. Doby, kdy stačilo se vybavit stanem na vysílačky, tabulí na výsledky, třemi terčy a stopkami jsou dávno pryč. Stejně jako doby, kdy se zavelelo, klub tě potřebuje a my všichni dorazili pomáhat či měřit bez ohledu, zda je nám deset nebo padesát. Přesto se nás několik k Pavlovi přidalo a společně se silami kolegů z Mělnického klubu jsme závody zvládli. Osobně jsem se bál, že neobsadíme stanoviště rozhodčími. Těm kdo přijel pomoci, děkuji, ostatně Pavel všem poděkoval osobně. Krom mojí maličkosti pomohl Vláďa Kostečka, Gejza Mate, Roman Fousek, Jirka Hruška a můj syn. Přestože jsme závod díky dešti ukončili po třetím kole, všichni závodníci byli spokojení. Tady musím vyjádřit velký dík Pavlovi a celé jeho rodině.
Dovolte mi několik postřehů, které se k dané akci mám. Získali jsme představu, co takové závodění obnáší. V dané kategorii, myšleno RES, je hodně juniorů. V naší soutěži jich létalo deset. Tady musím říct, že svaz, tím že „tlačí“ stavebnice RES do kroužků opravdu mládežníkům pomohl. Honza Hruška byl na své první soutěži a zúročil své zkušenosti z jiných kategorií. Když zvládne lepší přistání na cíl, bude velmi úspěšný. U Radka Bačiny je vidět, že už má nabrané zkušenosti. Přistává jistě, a vůbec se mu daří. Je velmi šikovný. Maruška Bačinová se nebojí a závodí jako jeden celý muž (pokud si to takto mohu dovolit glosovat).
Náš Jirka viděl RESky v akci poprvé, trochu již s RES létal, ale o závodění v dané kategorii neměl zájem. Tím, že to celé viděl „na živo“ se pro RESky nadchl. Když jsem se díval na stroje, které závodníci měli, nabyl jsem dojmu, že nejlépe a nejstabilněji létá Samba. Zbytek pole používal převážně Starmade, Kiwi, několik samodomo strojů. V tomto přehledu typů se Samba chovala na vleku stabilně a naši kluci dosahovali výborných výšek. V kluzu byly Samby také klidné oproti některým „nervozním“ modelům, které se různě v zatáčkách „cukaly“.
Byl jsem rád, že jsme Samby od svazu získali v první vlně. Nyní je již svaz nenabízí, zcela logicky přešel na stavebnice české provenience. Jsou k dispozici současně dvě stavebnice Starmade MK1 a RESCO. Proto všechno co výše uvedeno jsem napsal žádost na svaz o přidělení dalších stavebnic.
Mým názorem je, že schopní mládežníci, kteří chodí do kroužku více jak dva roky, by měli začít se stavbou RC. Není na co čekat. Pokud to budeme oddalovat, toho nejatraktivnějšího se nedočkají a odejdou.
V září pořádáme soutěže volných modelů, v podstatě, když k tomu přičtu Sluka cup a závody historiků, je akcí na každý víkend spousty. Osobně nevím, kdy se dostanu opět na chalupu něco udělat, nebo lepit nějaký model, ale rozhodně se nikdo z nás nebude nudit.
Těším se na setkání se všemi na letišti
Jirka Hloušek